V souvislosti s živou prezentací německých elektronických vizionářů Kraftwerk se snad ani nedá hovořit o tradičním koncertu. Jde o Gesamtkunstwerk, audiovizuální představení, pečlivě promyšlené a s německou precizností spočítané a narýsované do posledního milimetru. Kraftwerk jsou totiž geniální kapela a koncert ve Foru Karlín to opět potvrdil.
Kacířskou myšlenku, že skupina, která nový studiový materiál nabídla naposledy v roce 2003 – album Tour de France Soundtrack –, a jejíž nejslavnější a nejzásadnější počiny vyšly v sedmdesátých letech, může už dnes působit lehce anachronicky a těšit především „pamětníky“, bylo nutno zapudit hned po úvodním „číslicovém bloku Numbers/Computer World/Computer World 2. Jakmile totiž pánové Ralf Hütter, Henning Schmitz, Falk Grieffenhagen a Georg Bongartz vnoří prsty do svých mašinek, zazní typický kraftwerkovský zvuk a rozjedou se projekce, začne se dít něco magického.
Živá vystoupení Kraftwerk mají tu úžasnou vlastnost, že díky promyšlené dramaturgii okamžitě vtáhnou do děje a udrží vaši pozornost až do poslední vteřiny přídavkové skladby The Robots. Projekce skvěle doplňují náladu a téma skladeb. Ve Spacelab jsme se ocitli v kabině vesmírného plavidla, při trojbloku skladeb Trans-Europe Express/Metal on Metal/Abzug jsme se projeli luxusním rychlovlakem a za zvuků klasické Autobahn nám čtveřice zprostředkovala cestu po dálnici ve voze Volkswagen Brouk.
Retro a futurismus v jednom balíku, to celé na druhou. Vše související se vším, non-stop znějící hudba jako nositel ideí a také ve službách ideologie. Rytmy, beaty a melodie rozebrané na prvočinitele a znovu smontované. Maximálně úsporná prezentace samotné kapely, v níž není místo pro zbytečný pohyb, gesto či slovo.
Kraftwerk90 % Forum Karlín, Praha 15. července 2026 |
Jen v jednu chvíli na publikum jeden ze dvou centrálních mozků kapely Ralf Hütter (druhým byl v roce 2020 zesnulý Florian Schneider) promluvil. To když vzpomněl význačného japonského skladatele, hudebníka a zpěváka Rjúičiho Sakamota, který zemřel v březnu 2023. Připomněl spolupráci s ním a jako poctu Kraftwerk zahráli jeho melodii z filmového válečného dramatu Veselé Vánoce, pane Lawrenci.
Jedním z vrcholů koncertu byla monumentálně znějící Radioactivity ze stejnojmenného alba z roku 1975, v níž kapela zvedá varovně prst před použitím jaderných zbraní. Síla Kraftwerk je mimo jiné i v tom, že svou hudbu protkávají množstvím podnětů k zamyšlení, zkoumají roli člověka v digitálním světě jedniček a nul, ale nikdy se nesníží k mentorování. S chladnou odtažitostí předestřou své hudebně-obrazové vize a je zcela na posluchači, co si z nich vezme a jak se k nim postaví.
Ústředním tématem jejich hudby je pohyb, přesun, ale také transformace člověka v nový organismus, viz album The Man-Machine (v německé verzi Die Mensch-Maschine). Zda je to proměna k lepšímu či horšímu už nám ale Kraftwerk neprozradí, „pouze“ k tomu hrají hudbu, která – což je k nevíře – zní v roce 2026 stejně svěže, aktuálně a nově jako před téměř padesáti lety, kdy vznikla. A pokud se během koncertu nechcete zabývat druhými a třetími plány skladeb a chcete si prostě „jen“ zatančit, není problém. I v tom spočívá výjimečnost a genialita Kraftwerk.
Co chybělo k absolutnímu stoprocentnímu zážitku? Drobnosti. Třeba kdyby kapela v textech více akcentovala svou mateřštinu. Její nejzásadnější alba vyšla ve dvou jazykových verzích, anglické a německé, přičemž němčina se k její hudební řeči zkrátka hodí mnohem víc. S tím souvisí i zmíněný přídavek The Robots (nebo Die Roboter, jak je komu libo), který v pozměněné tanečnější verzi zkrátka nemá tu sílu a rytmickou údernost originálu. Jinak to ale byla čirá slast a extáze.
