Bio versus regenerativní zemědělství. O půdu i peníze se povede velký boj

Jan Drahorád

Vacov leží v šumavském předhůří. Okolo se zvedají kopce a na loukách se pasou krávy. | foto: Petr Lundák, MF DNES

Rozpor mezi ekologickými a regenerativními zemědělci se prohlubuje, byť by obě cesty měly vést k udržitelnému hospodaření a lepší péči o půdu. Nejnovější spor vyvolala předsedkyně zemědělského výboru Evropského parlamentu Veronika Vrecionová (ODS), která navrhuje změny budoucích dotačních pravidel od roku 2028.

Jednou z nich je zrušení opatření, které ekologickým zemědělcům zjednodušuje prokazování postupů na ochranu půdy a vody. Přitom tvrdí, že se snaží byrokracii v zemědělství odstraňovat.

Proti tomu se ohradila výkonná manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců Kateřina Urbánková. Podle ní trvalo několik let, než se ekologickým zemědělcům podařilo přesvědčit Evropskou komisi, že jejich hospodaření není jen o jednotlivých termínech, podmínkách a papírování, ale o komplexní péči o půdu, krajinu a vodu.

Česku po auditu Bruselu hrozí, že bude muset vrátit šest miliard na dotacích

„Když v současné Společné zemědělské politice (SZP) Evropská komise koncept ekologického zemědělství konečně pochopila, dala nám výjimky právě na základě péče o půdu a vodu a promítla je do budoucí SZP, tak paní europoslankyně navrhuje vlastně to jediné zjednodušení pro ekologické zemědělce zrušit,“ uvedla Urbánková. Podle ní jde o návrh, který ekologické zemědělce znevýhodňuje oproti regenerativním.

Podle Vrecionové ale ochrana půdy a vody musí být stejnou prioritou pro všechny zemědělce – ekologické, konvenční i regenerativní. Pravidla by proto měla být podle ní co nejvíce srovnatelná. „Cílem rozhodně není oslabovat ekologické zemědělství,“ napsala MF DNES. Upozorňuje, že zemědělská politika pracuje s omezenými veřejnými penězi a jednotlivé skupiny proto mají různé zájmy. Pravidla by podle ní měla být jasná a objektivní a nikoho bez věcného důvodu nezvýhodňovat ani neznevýhodňovat.

Ekologické zemědělství má přesně daná pravidla v evropské i české legislativě a jeho dodržování kontrolují nezávislé organizace. U regenerativního zemědělství podobná pravidla ani jednotná definice zatím neexistují. Právě v tom je mezi oběma směry zásadní rozdíl. Obvykle se proto mluví o souboru postupů, které by měl zemědělec na poli používat. Patří mezi ně co nejmenší zásahy do půdy, pěstování meziplodin nebo co nejdelší pokrytí půdy, které ji chrání před erozí.

Regenerativní zemědělec současně může například na konci roku použít totální herbicid a chemicky zničit zbytky rostlin, které na poli zůstaly. To ekologickým zemědělcům vadí.

Urbánková už na jaře označila na základě evropské studie regenerativní zemědělství bez jasných pravidel za greenwashing. Tedy praktiku, při níž se něco prezentuje jako ekologické nebo udržitelné, přestože to tak ve skutečnosti být nemusí.

Podobné obavy vyjádřilo i 20 evropských organizací ekologických zemědělců. Vyzvaly evropské zákonodárce, aby nepřebírali pohled lobby regenerativního zemědělství. Upozorňují, že slovo „regenerativní“ používá řada seriózních zemědělců a iniciativ, kvůli jeho nejasnému významu, ale podle nich vzniká prostor pro greenwashing.

Společný cíl mají

Zuzana Benešová, vedoucí projektu Živá půda Nadace Partnerství, která regenerativní zemědělce do jisté míry sdružuje, je postojem ekologických zemědělců překvapená. „Ekologické a regenerativní hospodaření nejsou konkurenční, regenerativní bio je tou nejtěžší disciplínou,“ říká.

Připouští, že přesná definice regenerativního zemědělství zatím chybí. Její organizace proto pracuje na tzv. Rege indexu. Na 50 farmách sleduje řadu kritérií a hodnotí, zda jejich hospodaření používá postupy, které vedou ke zlepšení půdy.

Slunečnice se na úkor řepky vrací na česká pole. Pomůže to krajině se suchem?

Nejde ale o certifikaci „regenerativního produktu“, jakou zná ekologické zemědělství. U biopotravin musí být splněna řada přísných podmínek týkajících se výroby. U regenerativního zemědělství takový systém zatím neexistuje.

Podle Benešové se navíc liší možnosti jednotlivých zemědělců. Někteří dokážou hospodařit bez chemických přípravků, jiní nikoli, často kvůli podmínkám v konkrétní lokalitě. Podstatnější je podle ní sjednotit se na cíli, kterým je co nejlepší stav půdy. A na tom se podle ní shodnou i ekologičtí zemědělci.

O podobě budoucí zemědělské politiky se ještě povedou velké debaty. Důvodem je mimo jiné plánované snížení rozpočtu pro zemědělce. Původní návrh počítal s celkovým poklesem dotací o 22 procent. Po započtení inflace by to podle dosavadních propočtů znamenalo zhruba polovinu současných zdrojů. Regenerativní zemědělci tak mohou být pro ekologické farmáře konkurencí při omezení peněz.

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.
×