Pracuji v německém chemickém průmyslu v Hamburku, takže situaci znám z vlastní zkušenosti.
Po začátku války na Ukrajině prudce vzrostly ceny energií. Jen za poslední rok navíc vzrostla cena zemního plynu o 80 %. Pro mnoho průmyslových podniků, jako je ten, ve kterém nyní pracuji, je takový nárůst nákladů prakticky likvidační.
V roce 2023 naše tehdejší společnost vykázala ztrátu 7,4 milionu eur při obratu 309 milionů eur. Následovalo propuštění přibližně 50 zaměstnanců, převážně mladších lidí. Starší zaměstnance firma ponechala s odůvodněním, že mladší mají větší šanci najít si nové zaměstnání. Já jsem byl jedním z těch, kteří tehdy o práci přišli.
V roce 2024 se společnost sice dostala zpět do zisku 5,7 milionu eur, ale při obratu 305 milionů eur je to stále velmi málo.
Nyní pracuji v jiné chemické společnosti a bohužel se obávám, že se podobná situace může opakovat. Nedávno nám firemní ekonom představil další výhled a ani ten není příliš optimistický. Uvažuje se o přechodu na vodík prostřednictvím nového potrubí v Hamburku. O jeho kapacitu se však zajímá několik velkých průmyslových podniků a už nyní existují obavy, zda bude vodíku dostatek pro všechny. Navíc bychom mohli přijít o naši dlouhodobou a cenově výhodnou smlouvu na dodávky zemního plynu.
Člověk se pak ptá, kam německý průmysl směřuje. Máme kvalifikované zaměstnance a dlouhou průmyslovou tradici, ale bez konkurenceschopných cen energií se výroba v Německu stává stále obtížnější.
Nejde mi o politiku, ale o realitu, kterou jsem už jednou zažil a kterou nyní znovu vidím ve své práci. Jednou jsem už kvůli této situaci o zaměstnání přišel. A dnes mám obavu, že se to může stát znovu. Nakonec na to doplácejí především zaměstnanci a jejich rodiny.
přímo idnes za poslední týden: 
